Turnaj 15. 2. Hovorany
11. 3. 2015První zápas proti Hovoranům odehrajeme ve svižném tempu. Vedeme o pár branek, ale pořád se chceme tlačit před bránu soupeře. Nedokáži kluky trošku zklidnit, aby se nebláznilo. Soupeři naším počínáním několikrát doslova darujeme míček. Běháme za nimi a nepostavíme svoji "trojku" tak, jak má být.Proti Mikulovu si zpravíme chuť, ale problém nám dělá hlavně jejich hráčka, která si z našich kluků doslova dělá kuželky, mezi které se vydá s míčkem, projede je a vystřelí. Z nás se nenajde nikdo, kdo by ji míček sebral. Máme jediné štěstí, že se po několika minutách unaví a my začínáme hrát. A zase se lítá nahoru a dolů....nemá to žádný řád a ani cíl.
V zápase proti Dubňanům mě těší to, že se do listiny střelců zapojují i další hráči. Necháme si nastřílet 7 branek, většina padne ze střel protihráčů-neblokujeme je.
Poslední zápas proti Bučovicím-přistupujeme na soupeřovu hru, létáme po hřišti nahoru a dolů, tím pádem nikdo nebrání a skoro nikdo neútočí! Honíme se nahoru a dolů. Ke konci zápasu se trošku uklidníme....nebo to bude tím, že už fyzicky nemůžeme?
Pár vět k zamyšlení:Vyzdvihujeme-li příliš něčí talent, může nabýt dojmu, že právě díky vrozenému talentu a schopnostem nemusí vynakládat tolik úsilí, jako ostatní, kteří takovou dávkou talentu neoplývají. Na druhé straně strach ze selhání pak může vést k nesportovnímu chování, případně přerůst v nepříjemné úzkostné stavy. Prohra totiž znamená, že nejsou talentovaní dost.
Naopak děti, u kterých je vyzdvihována především snaha a vynaložené úsilí bez ohledu na výsledek, na sobě pracují zpravidla tvrději. Selhání a prohry berou jako dočasné situace, které lze překonat dalším úsilím, věří ve vlastní kompetentnost, mají vyšší sebevědomí, jsou motivovaní na sobě dále pracovat, věří, že jsou dobří v tom, co dělají, jsou šťastnější.
13
