Zhodnocení zápasů Mikulov
20. 1. 2015Někdo toho má plné brýle a další se ani nezpotil
Zhodnocení turnaje v Mikulově:
chci vám všem poděkovat za předvedený výkon (zejména proti hráčům Lanžhota a Mikulova). Vše jsme zvládli v pár hráčích + hráči „začátečníky.“ Tyto zápasy jsme odmakali skoro na 100%, zejména ten proti Lanžhotu, kdy se nám podařilo zaskočit celý tým, který měl asi tak o dvě „trojky“ navíc. Asi tak si představuji vstup do turnaje, dravost, agresivita a bojovnost celého týmu!! Zopakujeme to někdy? Nebo zase budeme minimálně první zápas na turnaji spát? V zápase proti Lanžhotu i v zápase proti Hodonínu se prosazují jen naši aktuálně nejsilnější hráči. Položím vám všem jednoduchou otázku....Proč? Možná více běhají, možná jsou lepší! My ostatní toto nechceme? Nějak to v každém zápase odchodíme a necháme toho lepšího, aby dřel na to, že já, svojí „laxností“ zaviním pár gólů? Neumíme se „rvát“ o každý míček, správně si rozebrat soupeře před naší bránou, špatně se postavím proti přihrávce, špatné postavení u mantinelu. Jak to napravit? Mám recept....trošku změny na tréninku neuškodí (střelba, nahrávky, rychlost, tvrdost, spolupráce celé trojky a hlavně hra proti starším).
Proti Hodonínu dokážeme vzdorovat jen chvíli, poté nám sází jeden gól za druhým, naši laxnost potvrzuje to, že několikrát necháme projít jediného hráče soupeře před naše malé brankoviště aniž bychom ho jakkoliv atakovali (stojíme 3 na velkém brankovišti a díváme se) jeho dorážky, než z našeho týmu někdo zareaguje ani nepočítám. Zároveň zpomalujeme u mantinelu, nerozebíráme si hráče, nevracíme se a vůbec naše rychlost na hřišti trošku pokulhává.
Proti Bučovicím si věříme více, nastupují se stejným počtem hráčů jako my. Náš tým si ale (mám na mysli všechny hráče) vybírá „dovolenou.“ Nezrychlíme pohyb, skoro si nenahrajeme. Vzbudíme se až na konci zápasu, který skončil 0:4. Hráči Bučovic nás porazili jako jediný tým na tomto turnaji. Bušíme do soupeře, trefujeme všechno mimo bránu a nic nevymyslíme.
Proti Mikulovu se mi podaří tým trošku namotivovat. Nemáme se už na co šetřit a musíme zkusit porazit Mikulov, který jako jediný porazil celek Hodonína. Ale opět cítím vinu vůči dvěma klukům, kteří jako jediní nechávají na hrišti duši a „nohy“....proč nikdo jiný není zpocený a udýchaný? Není to tím, že někdo je na hřišti více a jiný ne. Snažím se střídat všechny. A i když jsi na hřišti méně nebo více času, můžeš být zpocený i tak! Valíme se dopředu, zpátky se nikomu nechce. Vystřelíme na soupeřovu bránu, nikdo nepokračuje dopředu....místo toho si točí hokejkou u naší brány. Najde se i takový expert, který na můj dotaz, koho si držel, prohlásí, že si držel tyčku. V týmu máme i takové experty, kteří při zhodnocení tohoto zápasu odmítají jakoukoliv kritiku, ale co se týče pochvaly, to se nadmou tak, že se vznáší u stropu tělocvičny. Nakonec tedy Mikulov porážíme....dnes jako jediní.
13
