Letní floralové soustředění 2015
27. 12. 2016Letní florbalové soustředění (elév, mladší a starší žáci) Bzenec-Přívoz, Littner 7. - 12. 8. 20157. 8. 2015 (pátek)
Tak ten rok rychle utekl a máme tu další florbalové soustředění, které pořádá DDM Strážnice a my se jako sportovní oddíl přidáváme.
V den odjezdu dorazili všichni, s přesným časem odjezdu to už bylo horší, ale u takovéto akce je vždy nějaké to zdržení povoleno, ne?
Ve velkém vedru, které už několik týdnů ve Strážnici panuje, leje ne jen z nás, ale i z rodičů a všech kamarádů.
Podivuji se nad nepřímou úměrou, že čím menší dítě, tím větší kufr nebo tašku sebou táhne! No, někteří neutáhnou ani kufr na kolečkách. Přijíždí autobus, jehož řidič stihne odrat „domečku“ služební auto. Řidič vyleze a jde si zkontrolovat jen to, zda nemá odraný autobus
Inu, co je mu po autu. Ještě že já s dodávkou stojím až za ním.Do teď mírný zmatek dostupuje vrcholu...kam mám dát toto, někdo nemá potvrzení, kde je můj batoh a kam jsem postavil tatínka? Všechny kufry dáváme do autobusu. Nela po pěti minutách dokáže přijít a ptát se, kam jsme jí dali kufr (nebo kam si ho dala sama-ještě lepší
)Nakonec se nám podaří svých 14 dětí a dva praktikanty usadit do autobusu a já za nimi do dodávky. Asi máme výborné jméno i v Hodoníně, protože už s námi jedou dva hokejisté (shodou okolností oba Jakubové-to se bude výborně pamatovat). Takže z minulého roku Kuba přibral pro tento rok dalšího Kubu.
Po cestě na Littner autobusák už nich neodral a ani nesrazil, takže se šťastně dostáváme na táborovou základnu, kde vyskládáváme kufry. Nevím, jak to Nela dokáže, ale opět hledá svůj kufr, který stojí skoro před ní.
Začínáme stylově….Ondru píchne včela, tak jdu shánět cibuli. Dostáváme čtyři chatky pro děti a tak je jdeme ubytovat. Věci z batohů si dávají do poliček, ale někdo už nezvládne nic dalšího
Upozorňuji je na to, že co z vybavení chatky ztratí, budou hradit ze svého...slabší povahy si tedy kbelíky, smeták, smetáček a lopatku schovávají pod postel!A jde se fasovat povlečení. Řada z dětí si umí povléci postel samo, ale najdou se i tacoví experti, kteří si zkouší dát povlak na peřinu na polštář a naopak. Přemlouvají mne, že si postel povlékat nebudou, ale já jsem nekompromisní, že Jirko?
Odolávám i slibu tří tatranek! Vše ukončuje Libor, který místo peřiny povlekl povlečením sám sebe.Klukům vypadlo nad posltelí jedno prkno, tak přemlouvají Feru (Mička), aby jim to spravil. Kladivo po ruce není, takže Fera použije své hrubé síli. Bouchne do dřeva rukou a spadnou další laťe, takže toho radši necháváme.
Děcka prvnímu obědu dala co proto….z jejich strany nic moc a jdou se nacpat sušenkama. Spolu se zdravotnicí jim slibujeme při dalším jídle odvetu...trošku je musíme pohlídat.
Jediný Štěpa se chválí, že jí…..dá do sebe pár lžiček polévky. Nela s Matesem se po chvíli zbarvují skoro úplně stejně, jako ta zeleninová polévka.
Po obědě vedroxnevedro, polední klidxnepolední klid vytahují hokejky a jdou hrát florbal…..to jim zakazuji a posílám je do stínu a na chatky…..po deseti minutách posílají L. Jamného pro kopačák. Když jim říkám, že jsem jim to zakázal, bezelstně mi odpoví, že jsem jim zakázal jen florbal
Po poledním klidu se věnujeme zkoumání tábora, kde koho najdou, kam se bude chodit na jídlo, záchod, plavat, umývat apod.
Také si říkáme táborový řád, jak to bude s tělocvičnou, našim programem na soustředění, co jsou to makalky, + a - a další důležité věci. Snažím se to vše zkrátit, ale po deseti minutách mne už asi poslouchají jen Maťa a Fera (naši praktikanti).
Po seznámení se s táborem jdeme do bazénu, opravdu všichni. V tom vedru se stejně nedá nic moc dalšího dělat. Bazén nám opravili, takže je to lepší.
Skákání do bazénu jim z bezpečnostních důvodů zakazuji, ale děcka si najdou jinou zábavu...snaží se utopit velkého Feru.
Po svačině vyrážíme do lesa na hru Ocásky. Fanouš a Jirka ihned hru pochopí, někam se ztratí a do konce hry je nevidím
Také řešení. Doběhnou až tehdy, kdy se zapíská konec hry...a to běží dokonce sprintem. Takže jim celý tábor zatleská za snahu. Protože ocásky máme z krepáku, je vedro a děcka se potí, krepák poněkud barví. David nám ukazuje, kam všude se mu dostala fialová barva….hádejte kam, když se hra jmenuje ocásky? Vsázím se s Davidem, že záda bude mít fialové ještě ke konci tábora….podle toho se pozná, jak často se umýval.Po hře si děcka dají pauzu a pak si jdou opět pro fotbalák, tentokrát posílají Štěpu. Tak jdeme hrát všichni (i holky).
Co se týče večeře, je to lepší, než oběd. Do děcek toho dostaneme trošku více
Objevujeme na hřišti dioptrické brýle a děcka s nimi běží do ztrát a nálezů. Majka jim je ale zabaví ještě dříve, než je tam stihnou dát…..jsou její a celé odpoledne je hledala. Děcka protestují, protože chtějí, aby se Majka vykoupilaPři nástupu nám začíná denní služba, takže dětem vysvětlujeme, co se po nich bude chtít. Jsou celkem ochotné….uvidíme až zítra.
Nabízíme druhou večeři (namazané chleby). Po chvíli už nikdo z tábora nechce, tak děcka dělají akci….jedem chleba a druhý k němu zdarma.
Po setmění dáváme večerní hru Bludičky….to hraje i Fanouš, který je po skončení hry naštvaný, že se mu nepodařilo sesbírat všechny čárky. Možná to byla akčnější hra, než Ocásky.
Davidovi se podařilo v jednou dnu vyhrát obě soutěže (Ocásky i Bludičky)-jak se sám vyjádřil, asi z něho bude Olympionik.
Před večerkou připomínám dětem sprchu, někteří se na mne dívají velmi podezřívavě. Jiný hledá kartáček na zuby, který stejně najde až ráno. Odhalím dvě prasátka, kteří spí v tom, v čem se celý den válely v lese….nezbývá jim nic jiného, než se velice rychle převléci.
Aďu bolí hlava, takže to vyřeší půlku Paralenu. Jsem překvapený, že tentokrát nikdo nebrečí, nikdo nechce jet domů a další takové akce.
Spánek v rozpálené chatne není asi nic moc, přesvědčuje nás o tom Lukáš, který se kolem půlnoci vydává na procházku po táboře. Nemůže spát…..Ptám se ho, co dělá doma, když nemůže spát, prý mu dá mamka paličkou na maso
...Nevěříme mu nikdo Vyřešíme to rychlou sprchou a pak Lukáš spí u nás v chatě, kde je podle něho trošku přijatelněji.První noc jsem toho moc nenaspal….Lukáš se nade mnou pořád mele, takže skáče celá postel a starší Fera kecá ze spaní. A pořád čekám, kdo nejdříve přijde, že se mu stýská…..nakonec všichni první noc vydrželi!
8. 8. 2015 (sobota)
Ráno děcka nemůžou dospat. Lukáš se budí taky a nepamatuje si ze včerejší noci celkem nic
Budí se všichni celkem bez problémů. I velkospáč Fanouš, který má na rozcvičce háro jako Einstein.
Podle jeho slov si ani nepamatoval, že na rozcvičce cvičil. Ranní hygiena nic moc, některé zoufalce musím vracet několikrát zpátky. Protože máme službu, jdeme do jídelny pro ostatní chystat snídani. Z naší strany se někteří spokojí jen se suchým rohlíkem a to ještě po mém důrazném upozornění, že je z jídelny bez toho, aby něco snědli, nepustím.
Nachystáme se na trénink do tělocvičny a první várka odjíždí hned po snídani. V tělocvičně až takové vedro není, se stoupající aktivitou tréninku, spotřebou vzduchu si o pár stupňů teplotu zvýšíme sami. Někteří nejmenovaní „hráči“ zjišťují, co si zapomněli na Littneru.
Nakonec trénuje a hraje i Aďa, kterou jsme na její přání ze začátku pasovali do role fotografky našeho tréninku. Žádné vzpomínání co doma, na to není čas
Dáváme rozběhání, rozcvičku, atletiku, HČJ-střelbu, nahrávky. Cvičení na útok i obranu. Přestávky na pití, výměnu trika a utření se do ručníku dodržujeme. Naše mini-hokejové družstvo z Hodonína ve složení 2xKubové (tak si sami říkali) se také okamžitě zapojí do tréninku.
Ke konci dáváme hru….někteří už nemají ani suché triko, které by si vzali na sebe.
Hrajeme mladší proti starším. Celkem se mi daří maloše namotivovat, aby se starších (v čele s Ferou a Maťou) nebáli!
Maloši se snaží a starší je vůbec nešetří! Nikdo se nebojí, David jednu chvíli (v obraně) doslova visí Ferovi na zádech, Štěpa, Luke B., Mates i Ludva-jejich výkon je výborný. Nela si užívá jako jediná hráčka a kluky diriguje. Zásoby našich vod na pití se nám tenčí, ale nevadí, dokoupíme!
Oba gólmani si také zaslouží obdiv….v takovém vedru se navlečou do výstroje a evidentně si to chytání náležitě užívají. Při závěrečném vyběhání a strečinku aktivita zákonitě trošku upadá.
Všichni mají možnost se hned po tréninku osprchovat, většina to udělá. Kdo nemá tuto potřebu, jede se mnou první „várkou“ zpět do tábora.
Mates a spol osprchování pojmou jako vodní hrátky, tak si po sobě tu potopu utírají.
Vidím, že sprchují sebe i celou místnost, proto dávám školení….“bacha, ať neuklouznete.“ Nakonec jediný, kdo udělám pro jejich pobavení parádní most jsem já. Vytírám svým oblečením. Otrlí se dívají venku na teploměr, dopoledne a máme 34 stupňů, vyhledáváme spíše stín
Chystáme pro ostatní talíře a příbor v jídelně, celkem to všechny baví. Jediný zádrhel byl nakonec v tom, že skoro celá jídelna reklamuje to, že mají příbor na opačné straně. Takže po jídle probíhá pod mým velením taková miniškola prostírání pro všechny. Obědem se cpou všichni….kuře a rýži přeci každý zná.
Po obědě ani nemusím říkat, že je polední klid. Florbalisti zalézají do chatek. Po chvíli je jdu zkontrolovat. První chatka-nikde nikdo, druhá chatka to samé. Všechny najdu až ve třetí chatě, kde hrají poker.
Po poledním klidu následuje koupání (fyzičku a atletiku odpoledne odvoláváme). Když to oznámím dětem-jásají. Při hrách ve vodě nejvíce kluky dirigují Aďa a Nela.
Před svačinou je tahám z vody. U svačiny se nám objevují první rekordmani-Fanouš dal třináct rohlíků.
Běhací hra po lese-teď už valí i Fanouš i Jirka, pot z nás jen leje. Hrajeme i vedoucí, užijeme si spousty srandy. Po hře trošku odpočinku a nutnost umýt si barvu z krepáku, kterou máme na zpocených rukou. Někteří z dětí vypadají jako velikonoční vajíčko.
Naše poslední dnešní chystání večeře. Špagety prý „můžou“ všichni, takže se cpou i ti, co už mají podle svých slov dost. Jen co po večeři uklidíme jídelnu, je po mně velká sháňka. Lekám se, že se něco stalo, ale to si jen kluci po celém dnu v pohybu chtějí ještě vypůjčit kopačák. Kdo nehraje fotbal, hraje basket-zkrátka-všichni se udržují v pohybu. Kuba Polášek přijde za mnou s tím, že škytá a prý slyšel, že když udělá stojku, tak to přestane. Po půl minutě hlavou dolů, kdy mu držím nohy s tím přestane (škytá pořád). Jen je naštvaný
, že to nefunguje. Při nástupu Nela s Lukášem J. najdou dlouho postrádané věci (podle Lukáše – on stejně to triko vůbec nehledal). Vykupují se kliky-Nela je střihla ukázkově! Večerní hra Plížení do tábora…. vyhrává Nela, která se dostala (proplížila) přes staršího Feru (ale fakt se nedomlouvali)!
Fanouš a další obešli celý tábor (mapovali terén, kontrolovali opěvnění). Malý Maťa plní při hře svoji roli strážce tábora svědomitě….bliká baterkou i na ježka a chce po něm život, že ho odhalil při plížení do tábora. Konec hry a závěrečné počítání….jsme všichni, takže nikdo nebloudí po lese. Ludva s Matesem si prý při hře sedli do mraveniště a teď mají poštípaný zadek. Navrhuji jim buď se umýt nebo návštěvu zdravotnice
. Oba dva volí první možnost. Těsně před večerkou stihnou ještě několik her pokru. Vyhodnocujeme dnešní den a bohužel dáme i pár mínusů…. Pro nejmenovaného (on ví)….jeho dnešní rekord bylo po „nafouknutí se“ pět minut a „vyfouknutí“-hned potom valil, jako by se nic nestalo. Do sprchy se nám podaří dostat skoro všechny….někteří to ovšem berou jako holou zbytečnost.Klučičí chatka nese nelibě prasátko Štěpa, Luke B., které mají za bodování na chatce, dalším spolunocležníkům v chatě je to jedno. Shodneme se ale na tom, že by to mohlo být naposled! Večerka celkem v klidu….holky to na mě zkouší, že se bojí. Vyřešíme to rozsvícenou malou baterkou...jinak žádné slzičky. Unavení jsou všichni….jen v nejstarší chatce se kecá asi do půl jedné v noci...při obchůzce táborem se dozvím samé užitečné a důležité informace. Něco kolem půlnoci se ozývá z chatky menších kluků štěkání. Po bližším ohledání najdu Dejva, který podle jeho slov jen trénuje.
Na co, to už nevěděl.
9. 8. 2015 (neděle)
Večer nikdo nebrečel, neštěkal nebo nedělal další vylomeniny. Všichni spali ve svém a prý spali dobře. Ráno budíček a světe, div se...Fanouš vstal první….umytý a učesaný
Zato Jiřík měl se vstáváním trošku problém….takže po rozcvičce se všemi měl ještě svoji rozcvičku, kdy jsme si zaběhali v lese. U snídaně někteří dávají opět přednost suchému chlebu a rohlíku. Následuje trošku dohadů, kdo pojede v autě v první a kdo ve druhé várce. Pohrozím, že všichni půjdou pěšky….poté se všichni domluví. Před odjezdem na trénink si ještě chvilku najdeme čas a kecáme u chaty. Kecacího kroužku se účastní všichni...děcka i trenéři….probíráme kde co.Je čas odjezdu první skupiny, vyklopím je u tělocvičny, kde si léhají do stínu a čekají na druhou skupinu.
Druhá várka už je podle dohody nachystaná, takže se nezdržujeme a vyjíždíme opět směr tělocvična. Trénink měl trošku pomalý rozjezd...pořád je vedro a dusno. Ale pak všichni makají! Maloši si troufají na starší + Fera a Maťa mnohem víc...nebojí se, chtějí je obehrát.
Trénink několikrát přerušujeme pauzou na pití a vysvětlení dalších cvičení. Děcka občas vymyslí i nějakou srandu, takže se nenudím ani já. Ke konci tréninku jim všichni trenéři zatleskáme!
Po tréninku jdou kluci do sprchy…. Jedna hláška, která mluví za vše...já už po tréninku smrdím sám sobě. Pár jedincům marně vysvětluji, že sprcha se nepoužívá jako zbraň, aby bylo plno vody i jinde, než ve sprše! Jdu na to pedagogicky….vysvětlím to párkrát a když to nepomůže, přinesu jim hadr a kbelík s tím, že si vodu po sobě setřou. Celkem valili oči, ale sprcha pak byla vždy obstojně vytřena.
Odjíždíme k obědu. Čeká na nás špenát, brambor a vejce. Každý si alespoň trošku dal. Alespoň jedna hláška z oběda, kdy kluci hleděli do talíře na zelenou hmotu a už jsme je párkrát vrátili, když chtěli oběd vyhodit:...“Proč právě já….!“
Po obědě máme melou….ten berou skoro všichni. Při poledním klidu mi Majka přišla říci, že se moje děti hlídají celkem snadno…..všichni jsou totiž vraženi v jedné chatce a hrají poker. Myslím tím i Feru s Martinem. Občas žasnu, jak se do těch dřevěných chatek vlezou. Ke konci poledního klidu rozdávám makalky. Za trénink si je zaslouží všichni. Už před koncem poledního klidu stojí všichni v plavkách a s ručníkem u naší chatky vedoucích. Přesně při odpískání konce poledního klidu vyrážíme k bazénu. Naše děcka si našla velkou zábavu, mám je házet do bazénu. Když už to dělám druhý den, docela z toho bolí ruce. Tuto službu dělám i pro házenkářský oddíl a pro kluky z Dubňan. Nakonec bojujeme v bazénu všichni proti sobě. Vyhlašujeme hru – kdo potopí Feru, ale jediný vítěz je on sám, protože se nám ho nepodařilo dostat pod vodu ani jednou. Skoro pro třech hodinách v bazénu vydrží jen ti nejotrlejší….myslím tím většinu našich florbalistů. Po bazénu hrajeme proti sobě přehazovanou. Postupně ze družstva odchází hráči a sedají si kolem bazénu. Je mi to divné, tak se jdu mrknout taky. V bazénu je Fera a předvádí hrátky s duší a plaveckýma deskama, evidentně si to užívá a děcka se řehtají.
Po koupání se převlékáme do sportovního. Čekáme na zahájení táborové olympiády. Tolik vtipů od děcek jsem ještě neslyšel. Majka rozdělí všechna děcka do družstev. Vidím, že všichni makají a nikdo se nešetří. Top stanovištěm je asi okruh kolem tábora (v lese) s pěti litrových kanystrem naplněným vodou.
Po olympiádě si dáváme ještě trénink my, po hodince toho mají všichni plné zuby, ale cvičení dodělali všichni. Dejv si o pár koleček dokonce přidal. Asi ho to tu hodně baví, lítá všude možně, stíhá dvě věci na jednou (fotbal, florbal, baskem i házenou)….a ty jeho „hlášky.“
Na večeři máme rizoto. Na talíří je to občas bílá rýže ve žluté...Dejv si rýži na svém talířku nazval imigranti. Den zakončujeme fotbalem...stylem...všichni proti všem.
Děcka zkouší i balón na gumě (kopnete do něj a on se sám vrací). Někteří u toho předvádějí i taneční kreace. Ludva kopne, balón se stočí a hlavičkuje někdo jiný vedle něj, Kuba J. se při zkoušce tohoto balónu sám dobrovolně omotá a spadne nebo Mates, který se ani po několikáté vůbec netrefí. Fera zkouší naši novou věc, expander, (závěsný posilovací systém). Všichni to chtějí zkusit, tak proč ne. Jedou všechna cvičení podle přiložené brožury. Vytáhnout a cvičit se snaží i všichni naši „ne-svalnatí.“
Při nástupu se vyhodnocuje olympiáda. Vyhrálo celé Jirkovo družstvo. Poté následuje vyhodnocení jednotlivců, kde máme také svoje zástupce. Celé družstvo tleská a křičí. Objevují se i mexické vlny. Večer se děcka opět dožadují kopačáku...to už odmítám. Majka pouští v „konírně“ film Templáři, na který se dívají z našich florbalistů všichni...i ti nejstarší. My vyráčíme chystat stezkou odvahy. Po konci filmu se děcka dělí do skupin a jdeme na začátek stezky. Nela do naší (jinak před stezkou) celkem poklidné skupiny vnáší trošku zmatku, protože se do poslední chvíle nedokáže rozhodnout, jestli má jít ve skupině malých nebo větších dětí. Rozhoduje se tak dlouho, až jí malí odejdou. Poté mi přišla říci, že si konečně vybrala...skupinu velkých
Z našich jdou všichni. Není nikdo, kdo by nešel. Zažijeme i srandu při přesunu lesem a čekáním, až je na stezku pustím. Maťa a Fera hlídají spolu s dalšími vedoucími na trase. Po trase stezky je jedna zastávka, kdy se děcka zastaví u Templářských rytířů. Podepíší se a dostanou malou odměnu. Fanouš a Aďa se sice trošku leknou, ale všichni přežijí bez úhony a trefí domů. Kontroluji je v chatkách….máme je všechny a co víc, všichni převlečení a spí. Jen Fera si stěžuje, že skoro nikdo nechtěl do sprchy nebo si vyčistit zuby. Zítra je taky den, ne?
Při kontrola chatky starších kluků je Mates rozvalený přes celou postel..jedna noha se mu tam ale nevešla, tak ji má venku z postele v otevřeném kufru, který si neuklidil
Z Ondry je vidět jen jedna noha, jinak ho nemůžeme v peřinách vůbec najít. Luke J. a Kubové spí patrně tak, jak dopadli na postel, Jirka stočený a nastěhovaný v rohu postele. Dejv s Jirkou si na svých zádech a břichu otevřeli takový menší památníček...sbírají podpisy ode všech v táboře. V týmu vládne spokojenost! Fera i Maťa děcka chválí. Vedro je nesnesitelné, do toho tělocvičně a odpoledne další trénink a hry, ale i tak se děcka ptají, co budeme dělat dál. Nikdo nemá zbytečné řeči a nemusíme prozatím řešit žádný větší problém. Chválíme je!10. 8. 2015 (pondělí)
Celý večer bylo ticho a klid. To bylo asi tím, že si před večerkou dali ještě fotbal. Ráno budíček, na kterém byli Fera a Jirka první (Jirka prý jen tak pro jistotu-po včerejšku). Snídani se někteří snaží opět bojkotovat. U odjezdu do tělocvičny se už ani nemají sílu hádat, kdo pojede v první várce.
Předpisově se rozdělí na 8 a 8 lidí a jede se. V tělocvičně si Lukášové vybírají oddech, jen si pinkají s balónem. Ostatní trénují, holky se nenechají pobízet a trénují také. Pozorujeme únavu, takže tomu přizpůsobujeme i trénink. Mates uřícený a červený-pořád se dožaduje dalších cvičení. Na oběd si polévkou většina jen zašpiní talířek, ale čočku jedí všichni (celkem se tomu s Ferou a Martinem divíme). Při obědě zažijeme i pár hlášek od našich skvělých bavičů-Velký Fera se roztahuje u stolu, vedle sedí Štěpa skoro už na kraji židle. Štěpo (říká Fera) už ti to říkám poněkolikáté...neroztahuj se tak, já se sem nevlezu! Nebo od Matese na malého Maťu….jéé, my máme čočku, můžu u vás večer spát? Další byla od mladšího Fery, kterému skončila čočka i na tričku, při upozornění to okomentoval:“V pohodě, já si to vezmu do chaty.“ Štěpův zamyšlený pohled skoro po hodině u jídla jsme si museli vyfotit
Při odvozu první várky z tělocvičny nás kontroluje v lese policie. Děcka jsou připásána, sedí v autosedačkách. Lustrují celé auto, dávají dýchnout….děcka se dožadují, aby dali dýchnout i jim
Patrně se nějakému cyklistovi nelíbilo, že mu občas přejedeme po cyklostezce. Pokutu odmítám zaplatit s tím, že mám povolení k vjezdu v táboře. Policajt mne propouští s tím, že ho mám mít u sebe až se budu vracet. Udělám tak, jenže při zpáteční cestě už tam nestojí…..takže to nebylo tak horké….“pomáhat a chránit!“Při poledním klidu opět poker nebo sedět před chatou. Ono se toho ve 37 stupních C nedá dělat mnoho. V bazénu opět všichni (Lukeho B. necháme spát), větší Fera opět testuje nosnost nafukovacích duší a veškerých pomůcek, co v bazénu najde. S Ferou pořádáme závody, hry, které se nakonec svrhnou v řádění.
Po svačině běhací hra boj o vlajku. Všichni běhají v lese a snaží se ukořistit soupeřovy vlajky. Mají na sobě opět fáborky, takže někteří už vypadají jako velikonoční kraslice. Přesvědčujeme se, že co nedokáže hrubá síla, dokáže troška diplomacie….naši florbalisti se spojili do jednoho útoku s házenkáři a sebrali vlajku klukům z Dubňan. Nakonec jsme se ukryli v jedné díře plné smrčí, trnů a sebrali vlajku i házenkářům. Takže výhra. Před večeří se hraje chvilku florbal, pak zase fotbal. Do popředí se dostává hláška (při šlápnutí na balón a následném spadnutí):“ujíždím na balónu.“ Hrají i Aďa s Nelou. Aďa je v bráně a občas chytne nějakou ránu balónem...nebrečí. Na vrcholu blaha se ocitá ve chvíli, kdy jí kluci nechají házet „aut.“ Její hláška:“Jo, joooo! Konečně jsem se dočkala,“ mluví za vše. Ondra hraje s holkama (říká, že je to dívčí liga a on, že je velký táta). Menší Fera občas dostane bolestivý zásah a jen prohlásí….“ještě žiju.“ Po dvou hodinách fotbalu jim kopačák seberu. Po večeři nástup, na kterém dostáváme ocenění za první místo v odpolední hře. Začíná nám poslední služba dne. Všichni už vědí, co se má dělat a chystat. Večerní hra odrazky… běháme po lese, svítíme na odrazky, u kterých je vždy číslo a písmeno. Vyhrává to družstvo, které nejdříve vyluští celou zprávu. Někdo lítá po lese a poctivě hledá, jiný se mi snaží namluvit, že hledá, ale přitom „nosí“ pořád to stejné číslo a písmeno (16 A). Martinovo družstvo má zprávu vyluštěnou nejdříve, ale více než půlku si domysleli….takže smůla
Hraje i Lukáš B., který se prospal a odpočinul si, takže valí dál! Ládujeme do sebe druhou večeři (chleba s pomazánkou), sedíme na lavičkách u hřiště, pozorujeme hvězdy a kecáme a kecáme! Zavelím večerku, ale nikomu se nechce. Aďa a Nela vyráží na pohádku k týmu Dubňan, Ludva a Ondra také vyráží, ale na pohádku to nebude
-směr chatka házenkářekPo půl hodince jim nekompromisně nařizuji večerku. Ještě chvíli v chatě kecají, pak už spí všichni. Hlídám tábor a kontroluji děti, několikrát se přesvědčím, že všichni už spí a jdu taky.
11. 8. 2015 (úterý)
Budíček dáváme o patnáct minutek dříve a vrhneme se na sbírání papírků v táboře, kolem bazénu a kuchyně. Alespoň to nemusíme dělat zítra před odjezdem. Někteří doufají, že to je místo rozcvičky. Jaké je ale jejich zděšení, když zjistí, že rozcvička je stejně nemine. Rozcvičku si bere Ondra a skoro všichni z florbalu cvičí jako figurky na špagátku
Po umytí mi všichni slibují, jak si uklidí v chatkách, schválně to nechám na nich a nepůjdu se podívat! Po snídani, kde se všichni nacpou čajem a buchtama jsou nachystáni na poslední trénink. Už při rozcvičce se všichni potíme a sportřeba vody stoupá raketovým tempem. Z chodby školy jsme si k tělocvičně přesunuli už druhý koš na plasty, ať máme ty prázdné flašky kam házet. Poslední trénink a nikdo se nešetří, občas se napijeme a utřeme a jedeme dál. Trénujeme hru pět na pět. Už ví, kam se mají postavit, co mají bránit a jak útočit. Chyb z „blbosti“ se ale nevyvarujeme. Libor se při odehrání míčku svalí na zem, kde si na něj David sedne (tak se u nás obehrává obránce). Dáváme pár soutěží, vydržíme až do konce tréninku, dopijeme vodu, uklidíme tělocvičnu, dáme poslední sprchu a balíme se zpátky na Littner. Cestou zpět vzpomínáme na policejní hlídku, co nás minule zastavila. V autě začne skandování:“My chceme policajty.“ Já se jen modlím, aby tam opravdu nebyli. V okamžiku, kdy do našeho auta vletí vosa, skandování utichá a pořádají se manévry, jak vosu dostat ven. Pomáháme nachystat jídelnu na oběd. Máme svíčkovou, teď jedí i ti, co se to nenaučili celé soustředění. Počítáme, kolik knedlíků sníme dohromady a dostáváme se k dvoucifernému číslu. Při poledním klidu všichni zalezou do chatek, nahoře nám pořád topí! Jedu do Strážnice pro věci a poslouchám rádio, opět Strážnice...teplotní rekord. Proč nemůžeme být rekordmani v něčem jiném? Přijedu zpátky na Littne a ptám se Jirky, jestli byli hodní….podle jeho slov ještě nestihli nic udělatDo bazénu skáčeme opět všichni, holky dávají přednost přehazované. Menší kluci mají za pořádek na chatě už druhé prasátko, takže jsou dnes bez makalek
Snaží se mi vysvětlit, že to neumí jen tak někdo-mít 2x prasátko za úklid-ale já neslevím. Maximálně jim věnuji u chaty s vlajkou prasete památeční foto.Na svačinu chleba s pomazánkou a pak meloun. Někteří na jídlo jdou vědecky, chleba zakusují melounem.
Vyráží s Ferou a Martinem hledat poklad, ale než se dají dohromady, chvilku to trvá. Pak to rozjedou...běhají, luští šifry a hádanky. Cesta ze jednou z indicií je zavede do bazénu, vylovení se ujme Ludva. Ferovo heslo:“Lepší smrt, než být druhý,“ berou všichni doslova. Maťa vše fotí. Luke J. se pasuje do role šaolinského bojovníka. Předvádí s klackem jakési cvičení. Bouchne se jen 2x. Mates se mu snaží klacek sebrat, takže nakonec z toho máme takovou neplánovanou fyzičku-běh v terénu. Nakonec jsme poklad našli a spravedlivě si ho rozdělili. Jdeme si převléci trika a u jedné z našich chat slyšíme hlášku:“Já se teď umývat nebudu, vždyť jen smrdím.“ Utvrdí mne to v přesvědčení, že večer půjdou do sprchy určitě všichni!
Ptají se po slíbeném překvapení a po tombole. Dělám, že jsem ma to zapoměl. Všichni si začínají uklízet chatky a balit věci. Z pokladovky zbylo trošku bonbonů, Fera je slibuje tomu, kdo bude mít v chatce největší pořádek. Není to sice výchovné, ale funguje to! Po úklidu opět fotbal. Snažíme se také učit pravidla florbalu…. po deseti minutové debatě o faulech na dvě minuty se vzadu Štěpa o něčem baví (že by to bylo k tématu)? Ptám se, o čem je řeč. Prý o zmrzlině, jakou mají nejraději. Takže tímto debata o pravidlech nadobro končí
Dorazí první část našeho dnešního překvapení (paní masérka). Kdo chce, může si vybrat masážní krém a nechat si namasírovat záda, nohy a ruce. Některý to vůbec nedá (je lechtivý-Luke J.), jiný na masážním stole skoro usne (Nela). Konečně se cítíme jako reprezentanti.
Je zajímavé, že se děcka nedokáží celkově uvolnit. Nejmenovaní si pod tím (uvolnit se) představují patrně něco jiného a velice se diví.
Děcka pomalu likvidují svůj příděl sladkostí z pokladu. Kubovi J. se povedlo zhltnou najednou půlku lízátka. Já se to lízátko zase snažím dostat zpátky. Kuba po tomto zásahu slibuje, že se už celý den na žádnou sladkost nepodívá. Vysloužil si novou přezdívku...lízátko.
Pomalu uzavíráme letošní soustředění. Oceňujeme (hodnotíme) + a -, uzavíráme body do florbalové tomboly…..každý něco dostane.
Jirka a Lukáš B. si naordinují velmi dlouhou večeři (nudle s mákem). Sedím v jídelně s nimi a počítám jim, kolik nudlí zvládnou. Na mou otázku, proč si toho tolik nechali naložit, odpoví-p. kuchařka nám toho tolik dala-asi ještě někdo nezjistil, k čemu se používá pusa. Děcka chodí pozorovat p. masérku. Nakonec se masáže protáhnout od 18 do 22 hodin. Ruce ji prý nebolí.
Poslední večer si děláme menší táborák a diskotéku (na které stejně nikdo netancuje). David stihne zadkem spadnout do kýble plného vody, který máme na hašení táboráku. A Štěpa mě dostane tím, že mi donese kus rohlíku a u toho říká:“Vojto, tady máš rohlík, maso sem už měl.“ Umýt a spát...někteří jdou i několikrát. Vidíme na nich to, jak usilovně se umývali...pořád mají černý krk od táboráku. Chvilku s Fanoušem a Lukášem B.+J. sedíme před chatkou a díváme se na lišku, kterou patrně přilákala vůně špekáčků.
12. 8. 2015 (středa)
Poslední ráno na soustředění, nikoho nemusím budit. Holky jsou už sbaleny a pomáhají klukům, kterým to od přírody trvá poněkud déle. Všichni jaksi pochopili, že si musí sbalit věci do kufrů a batohů. Ale odmítají pochopit, že si ještě musí uklidit do přijatelného stavu chatku. Ty, kteří to nepochopí, voláme klidně i 4x aby si chatku douklízeli. Libor přijde s tím, že ze dvou páru bot má vždy jen jednu. Tak vyhlašujeme v chatě velké pátrání po zbytku. Po chvilce hledání mu jednu botu najdu pod hromadou prádla, které se snaží naskládat do tašky, ve které má už další sbalené věci.
Ptáme se ho, jestli se díval všude (pod stůl, postel, do poliček)-Libor tvrdí, že ano...poslední botu mu našel Štěpa v poličce, kam se Libor určitě díval! Zdlábneme nanuk, který jsme dostali od Majky a zároveň vrcholí davové šílenství...každý se každému podepisuje...nejlépe na břicho, záda, ruce nebo nohy. Někteří tam mají hotová umělecká díla. Nevím, co jim na to řeknou doma. Pomalovaní jako náš neúspěšný kandidát na prezidenta-V. Franz.
Pak už to letí ráz na ráz….vyhodnocujeme celé soustředění, bez vážnějšího úrazu, problém v chování (až na nějaké nemístné průpovídky) nebyl, vyhodnocujeme makalky, rozdáme památeční šiltovky a upomínkové listy. Připomínám jim, aby na mne u domečku počkali a nepodlehli „vábivému volání rodičů.“ Ondra se loučí stylově (tak, jak začal)-píchne ho do prstu vosa. Batohy luložíme do autobusu a nastupujeme. V autobuse poslední přepočítání. Máme i malého Maťu a Feru. Autobusák tentokrát nikoho při své cestě nenaboural. Přijíždíme do rozpálené Strážnice a u DDM už čekají rodiče. Děcka se vítají, někdo okamžitě zapoměl na to, že má u mě v autě hokejku a podsedák! David si dokonce před autobusem zapomene batoh. Nakonec se nám s Martinem a Ferou podaří svolat děcka k dodávce. Hokejky a další věci najdou své majitele, poděkujeme dětem i rodičům a všechny propouštíme. Při odchodu se David tváří velmi tajemně….posadil nám malého bráchu (Románka) do auta. Zjistí to Fera, prosím ho, aby Románka donesl mamce. Jeho průpovídka:“Na to se má licence florbalového trenéra nevztahuje“ mne dostane. Nakonec malého Románka dostaneme do správného kočáru a i já vyjíždím k domovu vyložit a uklidit auto. Musím s ním odjet do Hodonína a předat ho místním Sokolíkům. Zpátky se vezu autobusem. V tom šíleném vedru je to výborná cesta.
Příští soustředění zase?
18
