Proč to vlastně hrajeme?
30. 1. 2009Když kolem sebe sleduji různé diskuse, polemiky a přístupy k florbalu, přemýšlel jsem nad tím, proč to některé děti (či spíše jejich rodiče) vůbec hrají. A došel jsem k závěru, že v tomto případě existují čtyři pevně dané škatulky a do každé z nich prostě padne každý.Je to jak s povahami, kde také máme čtyři škatulky a každý tvrdí, že patří právě do té jedné jediné či by tam alespoň chtěl patřit i když realita je úplně jiná. No řekněte, kolik je mezi námi melancholiků, choleriků či flegmatiků? Ale sangvinici, to je jiná káva
Tak se na to podívejme:
Škatulka první:
Chlapec chodí na florbal jen proto, aby něco dělal, docela ho to baví, ambice žádné nemáme, zas tak moc to nežerem, necháváme tomu volný průběh. Žíly nám to netrhá. A v neděli na zápas nejdem, protože jedeme na chalupu. Je třeba natřít plot.
Škatulka druhá:
Chlapec chodí na florbal, protože ho to baví, jsme rádi, že ho to baví, podporujeme ho jak můžeme, i na florbalovou školu (kemp) či další florbalový trénink ho občas strčíme. Když mu to jde a tým vyhrává tak máme radost, když nikoliv, tak přemýšlíme proč a chtěli bychom to jinak.
Budoucnost? Ti florbalisté nemají špatný život, jsou známí (i sousedi by koukali), takže by to bylo samozřejmě fajn, kdyby si kluk jednou takhle zahrál a snažíme se mu vštípit do hlavy, když už něco děláš, tak to dělej pořádně. Záleží především na něm, jestli to vyjde a když ne, svět se nezboří. Hlavně, aby byl zdravý a dělal něco co ho bude bavit.
Škatulka třetí:
Chlapec chodí na florbal, protože ho to baví, jsme rádi, že ho to baví, podporujeme ho jak můžeme, i na florbalovou školu (kemp) či další florbalový trénink ho občas strčíme. Když mu to jde a tým vyhrává tak máme radost, když nikoliv, tak přemýšlíme proč a chtěli bychom to jinak, ale jiný říkají, že to nevadí, že to je v pohodě, že v dorostu či juniorech budeme stejně dobří až lepší než ti, co jsou lepší, mnohem lepší už teď. Tak věříme, protože nám nejprve nic jiného nezbývá, ale později už z přesvědčení. Také bychom chtěli vyhrávat jako ti momentálně lepší, ale prostě se zdá, že jiná šance není, tak holt v tom žákovském věku tak dobří asi nebudeme, ale jednou to přijde a kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.
Budoucnost? Ti florbalisté nemají špatný život. Jsou známí (i sousedi by koukali), takže by to bylo samozřejmě fajn, kdyby si kluk jednou takhle zahrál a snažíme se mu tedy vštípit do hlavy, koukej pořádně makat, v dorostu se ti to bude hodit, tam se teprve láme chleba.
Škatulka čtvrtá:
Chlapec chodí na tréninky, protože ho to baví, jsme rádi, že ho to baví a podporujeme ho ze všech sil, protože se zdá, že mu to dokonce i jde a mohl by se tím jednou i živit.
Pak jde tedy stranou úplně všechno, riskneme to a budeme kluka od malička vychovávat jen pro florbal. V tělocvičně jsme 100x týdně, minimálně se třemi kategoriemi, k tomu další individuální tréninky, regenerace, strava. Kluk sice nic jiného nezná, ale určitě to vyjde a kluk mi to jednou nevyčte.
Za závěr dodám, že neodsuzuji žádnou z výše uvedených škatulek (jenom jedna jediná se mi trochu nezdá), ať si každý dělá co chce.
Tak co? Kam patříte VY?
Převzato z internetových stránek.
Snad to admin narovná
13
